Z historie Obce Častrov
Dějepisci vyprávějí, že až asi do 12. století bylo českomoravské pohraničí pusté, porostlé pomezním pralesem. Tehdy i na území našich vesnic rostly divoce listnaté stromy buk, dub, bříza, lípa, při potocích a v močálech olše a vrby. Po kopcích keře lískové, jalovcové, šípkové a bezové. V pralese bylo mnoho zvěře, nevyjímaje medvědy, vlky a lišky. Divocí vepři se živili žaludy a bukvicemi. Hejna ptactva prozpěvovala v korunách stromů, roje včel lepily plástve medu do dutin stromů.
Takto krásně líčí náš rodný kraj v metánovské kronice pan František Míka, metánovský učitel v letech 1948 – 1952.
Tento krásný kraj patřil podle právních zvyklostí 12. století knížatům panujícím v Čechách. Kníže uděloval části země svým příznivcům, rádcům, vojevůdcům nebo církevním hodnostářům. Ti pak na své území přiváděli osadníky (kolonisty), své poddané.
V té době v Čechách vládnoucí kníže Vladislav II. věnoval velký kus pralesa kolem Červené Řečice a Želiva pražskému biskupství. Později zde vzniká Červená Řečice, klášter v Želivě a město Pelhřimov. Na opačné straně získává území český velmož Vítek z Prčic a uvádí do kraje německé kolonisty z Rakous i české osadníky z vnitrozemí. Jeho syn Jindřich, praotec později mocného rodu pánů z Hradce, postavil prý někdy před r. 1220 hrad, nazvaný podle něho Jindřichův Hradec. Odtud osidloval krajinu až k Žirovnici, kde je začátkem 13. století zbudován kamenný hrad Žirovnice.
Mezi biskupským Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem zůstává pruh pralesa o jehož zúrodnění je známo nejméně. Kolonizoval tu rod pánů z Benešova a Bechyně, erbu zavinuté střely. Osidlování začínalo na Černovicku, postupovalo přes Kamenici k Horní Cerekvi a Počátkům. Můžeme se domnívat, že v této době vznikaly i naše vesnice. Jména vesnic byla pravděpodobně odvozována od jmen prvních osidlenců. Tak od jistého Jakuba vzniká Jakubín, od Ctibora Ctiboř, od Častra Častrov. Metánov původně snad Smetánov od jistého Smetany. Takto vysvětluje vznik místních jmen Dr. Antonín Profous ve spisu “Místní jména v Čechách”.
V obci Častrov byl už kolem roku 1350 založen kostel, zasvěcený sv. Mikuláši. Zřídil jej kamenický pán Dobeš z Bechyně (1312 – 61), významná osobnost už za vlády Jana Lucemburského. Později se stává oblíbencem Karla IV. a vystupuje jako jednatel jeho poselství v cizině. Již od roku 1362 je při kostele zřízena nižší plebánie (fara) a v roce 1384 je kostel připomínán jako farní, t.z. měl svého kněze.
Původní vesnice Častrov ležela pravděpodobně severozápadně od dnešní lokality, v místech, kde se dosud říká Starý Častrov. První písemná zmínka o Častrovu pochází z období kolem 1300. Tehdy zapisuje biskup Tobiáš z Bechyně Častrov jistému Matějovi z Chebu. Ze jména vesnice, patrona kostela sv. Mikuláše i množství německých názvů v okolí je možné usuzovat, že původní obyvatelé byli německé národnosti. Potvrzuje to i název blízké obce Pelec, který byl pravděpodobně také odvozen od německého slova Pelz (kožich).
Okolní vesnice jsou písemně zmiňovány v letech 1233 Ctiboř, roku 1485 Jakubín, roku 1489 Metánov a roku 1549 Pelec. V blízkém okolí našich vesnic zaniklo několik osad. Častrovské Dvorce ležely v lese Hájku při Pechových polích. Měly 8 – 12 stavení a patřily k nim pozemky tzv. Kolíbky na žirovnickém katastru. Straněnské Dvorce byly nedaleko za lesem Hájkem vlevo pod silnicí z Metánova do Žirovnice. Podle soudního protokolu z roku 1538 měly 4 usedlosti. Obě tyto osady zanikly na podzim r. 1425 při tažení husitského vojska na Moravu. V okolí Častrova to byly ještě osady Kobylá a Jetřiše, které zanikly pravděpodobně také v době husitské.
Častrov, Metánov a Pelec náležely většinou k panství kamenickému, Ctiboř a Jakubín k žirovnickému. Nicméně cesty majetků byly různé, a tak docházelo ke změnám. Například 12. ledna 1489 prodává Jindřich z Hradce Častrov a Metánov Mikuláši Holakovskému z Proseče. V roce 1534 vlastní Častrov jakýsi zeman Douha z Častrova, o němž nejsou známy žádné další podrobnosti. Jeho majetnictví zřejmě netrvá dlouho, protože již 26. 7. 1549 se kamenické panství dělí mezi dvě dcery zemřelého Jana z Leskovce. Metánov zůstává pod kamenickým panstvím v držení Magdalény z Lípy a Častrov připadá k božejovské části kamenického panství. Ale i toto držení je krátké, neboť příští rok získává celou Kamenici Zdeněk Malovec z Malovic. Od Malovců přechází Kamenicko jako věno pro Zikmunda Matěje Vencelíka z Vrchovišť.
Vencelík byl jedním z hlavních účastníků stavovské vzpoury a po bitvě na Bílé hoře r. 1620 je celý jeho majetek zkonfiskován a 27. ledna 1623 je panství prodáno za 109 956 kop grošů míšeňských španělskému podplukovníku Jindřichu Paradiesovi z Eschaide. Tento v roce 1638 umírá a panství se ujímají jeho synové Martin a Bartoloměj de la Saga. Bartoloměj spravuje mimo jiné také Vlásenici, Pelec, Častrov i Metánov. Panování obou bratrů se vyznačuje krutostí a bezcitností. 13. září 1672 se Častrova a Metánova ujímá další z dědiců Bernard František Paradies de la Saga. V této době těsně po 30ti leté válce (1618 – 1648) bylo na vesnicích velmi těžko, zemědělství upadalo, rolníci opouštěli grunty a vrchnost se musela sama starat o půdu. Tak vzniká i v Metánově panský dvůr.
Berní rula z této doby udává, že Častrov má 32 stavení a 600 obyvatel. Metánov má 20 stavení, Pelec 21, Ctiboř 14 a Jakubín 8 stavení.