Poloha
Jakubín se nachází na Českomoravské vrchovině v okrese Pelhřimov. Jeho nadmořská výška je 598 m. Rozloha katastru je 300 ha. Jakubín leží na spojovací silnici Ctiboř – Žirovnice, která se stavěla v době hospodářské krize v létech 1934 – 1936.
První písemná zmínka
Vznik Jakubína se datuje podle prvního písemného dokladu v roce 1485. Však hromadný nález mincí v roce 1938 za humny Vránkova statku čp. 11 dle numismatiků dokazuje, že jej majitelé ukryli již v létech 1426 až 1430. Znamená to, že Jakubín existoval již dříve.
Panstvím a poddanskými povinnostmi byl Jakubín spojen vždy se Žirovnicí, taktéž farností a hřbitovem.
Název Jakubína je pravděpodobně odvozen z osobního jména Jakub, některého z původních majitelů a nebo lokátorů s koncovkou – ín.
Na konci 18. století v roce 1791 bylo v Jakubíně 8 sedláků a 13 domů. V současné době je v Jakubíně evidováno 30 čísel popisných. K Jakubínu patří samota – bývalý Pechův mlýn s pilou. Nejvíce obyvatel měl Jakubín na začátku 20. století a to 164. Nyní zde žije 13 stálých obyvatel. V minulosti se obyvatelé v Jakubíně živili převážně zemědělstvím. Kromě běžných hospodářských plodin v hojné míře pěstovali i len. V obci byla tírna na zpracování lnu, kam len dodávali i pěstitelé z okolních obcí. V tírně nacházeli občané obživu přes zimní období. Obec měla i svou Kampeličku – spořitelní a záložní spolek.
Školství
Jakubín měl i svou školu. Její budova je jedinou významnější budovou v obci. Byla vystavěna stavitelem Myslíkem ze Žirovnice v roce 1902.
V původních dobách byl Jakubín přiškolen k obci Častrovské, kam chodily děti až do 11. listopadu 1875. Procházely polní a lesní cestou přes les Březiny /asi 3 km/. V roce 1875 byla otevřena jednotřídní škola obecná ve Ctiboři pro obec Ctibořskou a Jakubín. I tam vzrůstal počet žáků na 90 a tak v roce 1897 vyzvala C.K. okresní školní rada v Pelhřimově obec Ctibořskou o rozšíření školy. Nová školní budova byla vystavěna v Jakubíně v roce 1902 na pozemku zakoupeném obcí od rolníka Františka Vránka, celkovým nákladem 17.000,- korun, dotace zemská činila 5.000 korun. 14. září byla vysvěcena farářem Huňáčkem ze Žirovnice. Škola byla expoziturou školy Ctibořské. Počet žáků v nově postavené škole v Jakubíně byl 30, ve škole Ctibořské 37.
O vyškolení obce Jakubín ze školní obce Ctibořské bylo po mnoha žádostech Jakubínských rozhodnuto výnosem C.K. školní rady z 29. května 1914. Byla potvrzena veřejná jednotřídní obecná škola s vyučovacím jazykem českým. Na počátku školního roku bylo ve Ctiboři 56 dětí, v Jakubíně 31. Obrat ve školní docházce nastal ve školním roce 1945 – 46, kdy do jakubínské školy začalo docházet 14 dětí ze Ctiboře. Tam nebylo pro nedostatek učitelů obsazeno učitelské místo. Ve Ctiboři se pro nízký stav žactva přestalo vyučovat. Ve školním roce 1947 – 48 dochází do jakubínské školy 11 žáků z Jakubína a 8 žáků ze Ctiboře. V roce 1974 je Jakubínská škola pro nedostatek žáků definitivně uzavřena, děti dojíždí do školy do Častrova či Žirovnice.
Jakubín – obec pokroku
Na jakubínské škole působil od roku 1948 jako její ředitel partyzán komunista Jirků. Nejenom do školy, ale do celého Jakubína přinesl tzv. nového ducha. Začal působit politicky i na poměry v obci jako „velmož.“ A přestože se to nelíbilo mnoha starousedlíkům, proti tehdejší nastupující vládnoucí moci nic nezmohli. Již v roce 1949 bylo za pomoci řídícího učitele Jirků založeno menšinové JZD, jedno z prvních na okrese Pelhřimov. V Jakubíně začíná tzv. třídní boj. JZD hospodaří do roku 1953 jako JZD II. typu, od února 1953 po společném svodu dobytka jako JZD III. typu. V roce 1961 se jakubínské družstvo spolu se ctibořským, metánovským a peleckým sloučilo s JZD Častrov v jediný celek. Toto družstvo i po transformaci obhospodařuje jakubínské pozemky.
MNV
Jakubín byl samostatnou obcí až do roku 1964, kdy podobně jako JZD se připojil s ostatními obcemi Ctiboř, Metánov, Pelec k Častrovu.
Nyní obec Jakubín ožívá o víkendech a svátcích, kdy se do jakubínských chalup sjíždí chalupáři.
Výpis ze Školních kronik jakubínské a ctibořské pro rozhlasový pořad Radia RegionToulky Vysočinou zpracoval
Miroslav Houška st.