Návštěvnost v metánovském muzeu a galerii byla i v roce 2018 poměrně pěkná. Během roku do muzea a galerie zavítaly dvě organizované skupiny (celkem 85 návštěvníků) a dále kolem 200 jednotlivců. První zápis byl proveden již 2. ledna 2018. Nejdelší cesty k nám v rámci svých výletů a návštěv podnikli návštěvníci z Ontaria, Nového Mexika a francouzského Corneville.

Do pokladny OÚ Častrov bylo odevzdáno 7 118,00 Kč na dobrovolném vstupném a 6 800,00 Kč za prodej knih. Celkem tedy 13 918,00 Kč. 

Snad i letošní rok bude pro muzeum a galerii úspěšný, jako roky předešlé.

Milada Červenková

Každý rok vymyslel jeden vynález, jeho vzorem byl Edison. Karel Čapek ho nazval Donem Quijotem 19. století. Jakub Hron Metánovský zemřel před 95 lety.
Více v třetí části pořadu Reportéři ČT

Reportéři ČT — http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/216452801240023/

Vystudoval matematiku a fyziku, dost let strávil za katedrou, ale jeho kantorskou kariéru ukončil konflikt se školním inspektorem Kastnerem. Za incidentem pravděpodobně bylo Hronovo tvrdošíjné používání vlastního jazyka, který si - zklamán nedokonalostí češtiny - vytvořil. V hodinách silozpytu čili fyziky studentíky bombardoval termíny jako bezdílát (atom), nedrob (molekula), mluno (elektřina) či háma (hmota), v hodinách geometrie pak hlásal, že kosáty jsou ruťáty složené z kosorut a jejich tvar není tedy tak omezen jako u kolomátů. Mezi těmi, kterým se na gymnáziu v Hradci Králové, kde učil, dostávalo těchto informací, byl údajně i pozdější prvorepublikový ministr financí Alois Rašín.

Profesor čili zpyták Hron uměl ocenit, když se student vyznačoval náležitým myšlením čili čujbou, a byl tedy dobrý bažák. Leč školpozorovák Kastner naopak neocenil Hrona, v roce 1897 ho dal předčasně penzionovat a osobitý kantor se stal pouhým výslužníkem.

Na rozloučenou s Hradcem se ještě neúspěšně pokusil vypustit slonový balon (zvaný podle sloních nohou, které měly zaručit bezpečné přistání), a pak už odešel do Prahy věnovat se studiu medicíny. Nedostatečná z anatomie sice jeho lékařské plány zhatila, ale aspoň projevil svého neúnavného vynálezeckého ducha. Rozpracoval narkózu hudbou a navrhnul čepici pro potřeby chirurgů - ta se kupodivu používá dodnes, i když se vyznačuje skromnějšími rozměry, než jaké načrtnul Hron. Naopak se neujalo jeho pitevní dmuchadlo, těžící z myšlenky, že silnější smrad přehluší slabší - za provolávání "Kouřím, a přece nekouřím" obcházel v pitevně mrtvoly s balónkem, z něhož se linul zápach laciného doutníku. Na doktorský diplom to nestačilo.

Neúspěchem skončil i jeho pokus vystudovat práva, a tak se v roce 1910 vrátil do Metánova a věnoval se už jen soukromému bádání.

Není snad obor, do něhož by nezasáhl. O rozmachu jeho mysli ostatně svědčí úctyhodné dílo, které publikoval vesměs vlastním nákladem. Jen namátkou: Objev a popis dvojpravidelných hranatin, Nová určba odlehlot oběžnicových ode Sluna s připojkami, Skutky lidské čili jeden tisíc špatnot žijby a konby lidské a především dva díly Libomudravny, v níž se mimo jiné zabýval rozbravou vesmíra.

Stejně imponující byla jeho činnost vynálezecká - k perlám patřil klobouk hroniod chránící systémem uzávěr mozek před atmosférickými tlaky. Spoustu trpělivých chvil věnoval měření průměrné vrstvy bláta v Čechách a podle následných výpočtů si dal udělat boty s náležitě vysokou podrážkou. Aby ho doma při bádání nic nerušilo, vytvořil si pracovnu u stropu a nábytek do ní vytahoval speciálním kladkostrojem. A to včetně gauče hovníku, určeného k hovění si. Největší proslulosti ovšem dosáhl jeho kalamář zvaný buňát nekotitelný, nejlepšinatý, peťulatý, platonický, trojatě sebesamařídivý, inkoustolepšivý a pohodlnatý. Jeden si koupil i Karel Čapek.

Chodil po kraji, rozmlouval s lidmi pracujícími na poli a za to zdržení jim platil. Na procházky se vydával se žebříkem a jak ho začaly bolet nohy, vyšplhal se do větví blízkého stromu, hleděl do líbezných vlnek jihočeské krajiny a libomudroval. Když zemřel, Karel Čapek o něm napsal: "Žil v klamu, který je ostatně pro 'století vědy' typický: že vědou a rozumem lze řídit práci a potřeby lidské, řeč, praktický život, vše. Jenže tento staletý klam u něho nabyl přepjatých rysů, karikatury, a stal se podívanou pro smích. My však, kteří se smějeme podivínům, obyčejně zapomínáme, že v jejich šílenství bývá něco hrozně vážného a typického."

Ne že by snad upadl v zapomnění, vždycky bylo dost těch, kteří ho ocenili. K odkazu Jakuba Hrona Metánovského se ostatně hlásili i badatelé nad dílem Járy Cimrmana. Ale až letos po dvouletém úsilí dosáhli jeho fandové otevření Kabinetu profesora Hrona v budově bývalé metánovské školy. Mimochodem, je tu i kopie legendárního buňátu. Kdo by však chtěl s Jakubem Hronem setrvat v intimnějším zamyšlení, nechť se vydá do sousedního Častrova, kde je génius pohřbený. V roce 1921 ho tam na poslední cestě provázela metánovská kapela alejí, kterou dal sám vysázet.

Snímky HN - Jan Šilpoch: Jakub Hron má od letošního května ve svém rodišti muzeum; narodil se v Metánově, pohřben je v sousedním Častrově. Kolik obcí v Čechách se může chlubit takovým rodákem? Kromě Cimrmanova Liptákova už jen jedna: Metánov u Kamenice nad Lipou. Nuže, čím vším byl Jakub Hron, který se tu v roce 1840 narodil? Vynálezce, lingvista, filozof, astronom, fyzik, ba dokonce básník. Právem mu tu bylo letos v květnu otevřeno muzeum, které i nezasvěcené uvádí do života a díla tohoto génia.

Vystudoval matematiku a fyziku, dost let strávil za katedrou, ale jeho kantorskou kariéru ukončil konflikt se školním inspektorem Kastnerem. Za incidentem pravděpodobně bylo Hronovo tvrdošíjné používání vlastního jazyka, který si - zklamán nedokonalostí češtiny - vytvořil. V hodinách silozpytu čili fyziky studentíky bombardoval termíny jako bezdílát (atom), nedrob (molekula), mluno (elektřina) či háma (hmota), v hodinách geometrie pak hlásal, že kosáty jsou ruťáty složené z kosorut a jejich tvar není tedy tak omezen jako u kolomátů. Mezi těmi, kterým se na gymnáziu v Hradci Králové, kde učil, dostávalo těchto informací, byl údajně i pozdější prvorepublikový ministr financí Alois Rašín.

Profesor čili zpyták Hron uměl ocenit, když se student vyznačoval náležitým myšlením čili čujbou, a byl tedy dobrý bažák. Leč školpozorovák Kastner naopak neocenil Hrona, v roce 1897 ho dal předčasně penzionovat a osobitý kantor se stal pouhým výslužníkem.

30vik26_2.jpgNa rozloučenou s Hradcem se ještě neúspěšně pokusil vypustit slonový balon (zvaný podle sloních nohou, které měly zaručit bezpečné přistání), a pak už odešel do Prahy věnovat se studiu medicíny. Nedostatečná z anatomie sice jeho lékařské plány zhatila, ale aspoň projevil svého neúnavného vynálezeckého ducha. Rozpracoval narkózu hudbou a navrhnul čepici pro potřeby chirurgů - ta se kupodivu používá dodnes, i když se vyznačuje skromnějšími rozměry, než jaké načrtnul Hron. Naopak se neujalo jeho pitevní dmuchadlo, těžící z myšlenky, že silnější smrad přehluší slabší - za provolávání "Kouřím, a přece nekouřím" obcházel v pitevně mrtvoly s balónkem, z něhož se linul zápach laciného doutníku. Na doktorský diplom to nestačilo.

Neúspěchem skončil i jeho pokus vystudovat práva, a tak se v roce 1910 vrátil do Metánova a věnoval se už jen soukromému bádání.

Není snad obor, do něhož by nezasáhl. O rozmachu jeho mysli ostatně svědčí úctyhodné dílo, které publikoval vesměs vlastním nákladem. Jen namátkou: Objev a popis dvojpravidelných hranatin, Nová určba odlehlot oběžnicových ode Sluna s připojkami, Skutky lidské čili jeden tisíc špatnot žijby a konby lidské a především dva díly Libomudravny, v níž se mimo jiné zabýval rozbravou vesmíra.

30vik26_3.jpgStejně imponující byla jeho činnost vynálezecká - k perlám patřil klobouk hroniod chránící systémem uzávěr mozek před atmosférickými tlaky. Spoustu trpělivých chvil věnoval měření průměrné vrstvy bláta v Čechách a podle následných výpočtů si dal udělat boty s náležitě vysokou podrážkou. Aby ho doma při bádání nic nerušilo, vytvořil si pracovnu u stropu a nábytek do ní vytahoval speciálním kladkostrojem. A to včetně gauče hovníku, určeného k hovění si. Největší proslulosti ovšem dosáhl jeho kalamář zvaný buňát nekotitelný, nejlepšinatý, peťulatý, platonický, trojatě sebesamařídivý, inkoustolepšivý a pohodlnatý. Jeden si koupil i Karel Čapek.

Chodil po kraji, rozmlouval s lidmi pracujícími na poli a za to zdržení jim platil. Na procházky se vydával se žebříkem a jak ho začaly bolet nohy, vyšplhal se do větví blízkého stromu, hleděl do líbezných vlnek jihočeské krajiny a libomudroval. Když zemřel, Karel Čapek o něm napsal: "Žil v klamu, který je ostatně pro 'století vědy' typický: že vědou a rozumem lze řídit práci a potřeby lidské, řeč, praktický život, vše. Jenže tento staletý klam u něho nabyl přepjatých rysů, karikatury, a stal se podívanou pro smích. My však, kteří se smějeme podivínům, obyčejně zapomínáme, že v jejich šílenství bývá něco hrozně vážného a typického."

Ne že by snad upadl v zapomnění, vždycky bylo dost těch, kteří ho ocenili. K odkazu Jakuba Hrona Metánovského se ostatně hlásili i badatelé nad dílem Járy Cimrmana. Ale až letos po dvouletém úsilí dosáhli jeho fandové otevření Kabinetu profesora Hrona v budově bývalé metánovské školy. Mimochodem, je tu i kopie legendárního buňátu. Kdo by však chtěl s Jakubem Hronem setrvat v intimnějším zamyšlení, nechť se vydá do sousedního Častrova, kde je génius pohřbený. V roce 1921 ho tam na poslední cestě provázela metánovská kapela alejí, kterou dal sám vysázet.

Snímky HN - Jan Šilpoch: Jakub Hron má od letošního května ve svém rodišti muzeum; narodil se v Metánově, pohřben je v sousedním Častrově.

Gejzír ČT1: Jakub Hron Metánovský

Dozvíte se, že legendární Jára Cimrman skutečně žil. Jen se jmenoval jinak.

Dnes odvysílala Česká televize v novém pořadu Gejzír pořad o profesoru Jakubu Hronovi Metánovském. www.ceskatelevize.cz/porady/10805121298-gejzir/

Česká televize v Metánově

Dnes jsme v Metánově prožili natáčení pořadu pro Českou televizi o profesoru Jakubu Hronovi.  Televizní štáb se zajímal o život a dílo našeho rodáka. S přehledem o něm pohovořil Josef Zeman. Vysílání pořadu a jeho přesný název bude dodatečně oznámen.

Jana Houšková, Vaše starostka  

fotky jsou zde

Český rozhlas Region
Frekvence: 87,9 MHz
Do pořadu Tandem pozvala Tamara Pecková, redaktorka Českého rozhlasu Region, pana Josefa Zemana, správce muzea v Metánově. Hovořila s ním v přímém rozhlasovém vstupu o profesoru Jakubu Hronovi Metánovském, který se narodil 4. 6. 1840 v Metánově.
Děkuji panu Zemanovi za jeho odvahu a ochotu v pořadu vystoupit a blahopřeji mu k jeho vynikajícím znalostem.
Jana Houšková 
více zde

Jakub Hron Metánovský: Buňát, zpyták, bažák, ale také studium medicíny v 66 letech

Josef Zeman z Hronova muzea v Metánově s moderátorkou Tamarou Peckovou Foto: Milan Kopecký

Svérázný a nenapodobitelný vzdělanec, věčný student i profesor zároveň, filozof, spisovatel a vynálezce Jakub Hron Metánovský. Dalo by se také napsat zpyták a bažák nebo bedlivák. Rodák z našeho kraje byl tvůrcem mnoha krásných novotvarů. Byla o něm řeč v Tandemu Tamary Peckové.

Narodil se 4. června 1840 a o jeho životě v Tandemu povídal Josef Zeman, průvodce v Muzeu profesora Jakuba Hrona Metánovského. K této profesi se dostal trochu nepatřičně. Muzeum v Častrově vzniklo před lety u příležitosti setkání rodáků. „Já jsem si vzal na starost klíče a už mi zůstaly,“ usmívá se Josef Zeman.  

Jakub Hron Metánovský se narodil do chudé rodiny jako osmé dítě z devíti. Začal chodit do školy v Častrově. Byl pilný žáček, ale rodiče si nemohli dovolit posílat ho na střední školu. „Na přímluvu pana učitele a pana faráře byl poslán na gymnázium do Českých Budějovic. Po neshodě odešel do Jindřichova Hradce, kde odmaturoval,“ vypráví o studentských letech Jakuba Hrona Josef Zeman.  

Pozorovák a zpyták 

Studoval matematiku a fyziku na Karlově univerzitě, dva roky navštěvoval vysokou školu také ve Vídni. Po univerzitních studiích vyučuje na německém gymnáziu v Opavě, a půl roku v Jindřichově Hradci. V roce 1871 nastupuje do Hradce Králové. V roce 1886 je jmenován středoškolským profesorem.  

Po šestadvaceti letech je předčasně penzionován. Může za to setkání se zemským školním inspektorem v roce 1897. Navštívil i Hronovu hodinu. „Stále vstupoval do výuky a Hronovi se to přestalo líbit, říká mu: když žáky zpytuje pozorovák, nemusí tady být zpyták. Nakonec musel Jakub Hron hodinu na zásah ředitele dokončit,“ popisuje událost Josef Zeman. 

Z Hrona zpytáka se stal Hron výslužník 

Na konci návštěvy zemského školního inspektora si Jakub Hron Metánovský vysloužil předčasnou penzi větou, kterou pronesl na inspektorovu adresu před celým učitelským sborem: „Přání bychom měli jediné, chtěli bychom být všichni tak moudří a chytří jako je sám pan zemský školní pozorovák.“ Z Hrona zpytáka se stal Hron výslužník. 

Svou touhu po studiu nevzdává a v roce 1901 začíná studovat Lékařskou fakultu. Na medicíně setrvá až do roku 1905. Komise se shodne na tom, že 66 letý doktor nemůže začít léčit pacienty a proto ho profesor Hlava nechá propadnout z patologie. Dva roky zkouší studium právnické fakulty. Po té se definitivně vrací do své rodné obce Metánova.  

Buňát nepřekotitelný 

Roku 1895 se zúčastnil Národopisné výstavy v Praze. Vystavoval tam svůj nejznámější vynález kalamář nejlepšinatý či nekotitelný. Ten si nechal patentovat u úřadu ve Vídni. Kalamář vyráběly Harrachovské sklárny. „Kalamář vlastnil Karel Čapek. Dodnes stojí na pracovním stole Karla Čapka. Asi mu ho koupili rodiče, protože v době výstavy bylo Čapkovi pět let,“ upozorňuje na nejznámější vynález Jakuba Hrona Metánovského průvodce z jeho muzea Josef Zeman. 

Po Jakubu Hronovi Metánovském se toho moc nedochovalo. Našly se ale fotografie Hronovy rozlučkové akce z Hradce Králové. Na nich je vidět balon ve tvaru slona. „Šest krejčích mu to týden šilo. Na tuhle akci svolal celou hradeckou honoraci. V plynárnách mu to plnili celý den. Jenže jeden šev se protrhl, svítiplyn unikl a bylo po slávě,“ popisuje jednu z mála dochovaných fotografií Josef Zeman z častrovského muzea.

Autorka: Tamara Pecková

Pelhřimovský deník: Výtvarník Severa by dnes oslavil devadesátiny

Metánov – Devadesát let by dnes oslavil významný rodák z Pelhřimovska, světově proslulý ilustrátor v oblasti botaniky a entomologie František Severa.

Životopis profesora Jakuba Hrona Metánovského /*1840 +1921/

Profesor Jakub Hron se narodil v Metánově jako šestý a nejmladší syn sedláka Jana Hrona. Stalo se tak 4. června 1840.
V 16 letech byl poslán ke studiu do gymnasia v Českých Budějovicích. Pro neshody s profesorským sborem byl nucen ukončit studium v Jindřichově Hradci. Maturoval tamtéž ve zralých 25 letech. Jako povolání si, zřejmě podle vzoru svého bratra, vybral kantořinu. Vybral si matematiku a fyziku, kterou vystudoval na universitě nejprve v Praze a pak ve Vídni. V roce 1870 získává aprobaci z matematiky a fyziky. Po krátkém působení na ústavech v Opavě a Jindřichově Hradci se v roce 1871 se usazuje v Hradci Králové. Na tamnějším gymnasiu působí až do svého předčasného penzionování v roce 1897.
Údaje zejména o první etapě hradeckého působení KHM, čili Kuby Hrona Metánovského, jak se sám nazýval, můžeme číst v osobním profesorově deníku. Prvních dvanáct let působí KHM jen jako suplent a to i přes opakované žádosti o povýšení. Nepomohlo ani složení státní zkoušky a rozšíření si kvalifikace. Řádným učitelem ho jmenovali až v roce 1883 a o tři roky později profesorem.
Rok 1873 byl pro Hrona ve znamení světové výstavy ve Vídní, kterou navštívil. Doslova celoživotním zážitkem se však stal výlet na stejnou výstavu v Paříži v roce 1889. V roce 1881 se v Praze na Zemské jubilejní výstavě inspiruje k vynálezu, který jej snad proslavil nejvíce, nekotitelnému buňátu. Národopisná výstava v roce 1895 se již chlubí sérií buňátů, lazutem a modely ruťátů. Následující léta je zahájena profesorova plodná publikační činnost. Jeho díla se ponejvíce zabývají fyzikou, matematikou a astronomii, nechybějí ani spisy filosofické a básně. Je nutno se rovněž zmínit o Hronově zálibě ve vytváření českých ekvivalentů pro slova odvozená z cizích jazyků.
V roce 1897 žádá ředitel jeho předčasné penzionování, údajně po konfliktu s zemským školním inspektorem. Této výzvě nadřízení vyhoví. Hron se stává výslužníkem. Vypuštěním slonového balónu se Hron v roce 1901 loučí s Hradcem Králové. V říjnu téhož roku se zapsal jako řádný student na lékařskou fakultu. Studoval ji pět let, jeho nadějnou kariéru ukončil prof. Hlava, který KHM nepustil „přes" patologickou anatomii. Tím končí jeho kariéra medika. Zanechává po sobě pitevní dmuchadlo a čepici, dva vynálezy, kterými se snažil zpříjemnit pobyt v pitevnách. Vskutku vizionářským byl jeho návrh narkózy hudbou. Po medicíně studuje Hron sedm semestrů na právech, je řádným členem proslulého spolku Všehrd. V roce 1910 vydává Libomudravnu a definitivně se stěhuje zpět do rodného Metánova.
V rodném domku, v rozlehlém a svébytně zařízeném sále, pokračuje v publikační činnosti. I když si naplánoval dožít se sta let, zemřel bohužel už v roce 1921 29. 4.  na následky nachlazení. 1. května byl pochován v nedalekém Častrově, kam ho alejí, kterou nechal vysázet, doprovodila metánovská kapela.

Další informace: http://www.osjh.cz/Metánovské muzeum Jakuba Hrona a Františka Severy

kontakt: 565 437 127, 724 181 478

www.dedictvivysociny.cz/kultura/galerie_a_muzea-52/muzea-18/

Otec Járy Cimrmana vymyslel buňát, hovník i hronoid

11. září 2008  7:47

Nepřekotitelný kalamář zvaný buňát. Klobouk, přizpůsobený vlivu atmosferického tlaku na lebku a s okapem, tzv. hronoid. Speciální pohovka - hovník. To jsou jen některé z vynálezů Jakuba Hrona, českého génia a vynálezce, který se stal duchovním otcem Cimrmana. Zveme vás do jeho rodiště a originálního muzea v Metánově.

Dalších 7 fotografií v galerii

Muzeum českého génia a krále excentriků Jakuba Hrona v Metánově | foto: Jan Doubravnický, iDNES.cz

Zdroj: Mapy © PLANstudio

Král excentriků

Že jste o Jakubu Hronovi doposud neslyšeli? Právě v jeho rodišti se nalézá působivá expozice dokumentující život tohoto zvláštního člověka. Člověka, který zcela vybočil z průměrné řady.
 
Čím vším tedy Jakub Hron vlastně byl? Povoláním středoškolský profesor, jenž svoji kariéru uzavřel mimo jiné poté, když vtipně umlčel inspektora. Dále byl vynálezcem, jazykovědcem – či více snad jazykotvůrcem, pro kterého čeština znamenala výzvu ke kreativnímu splynutí hry a fantazie, básníkem, fyzikem, filozofem... a na sklonku života opět studentem: ani důchodový věk mu totiž nezabránil, aby se stal posluchačem práv a medicíny. Jakoby uzavřel pomyslný kruh. A přestože z řady jeho děl může působit dojmem jedince poněkud vyšinutého, ve svém nitru rozhodně nepostrádá logiku.

Co rok, to vynález

Přesně takový úkol si profesor Hron vytyčil. Mnohé z nich zůstaly pouze na bázi teorie, druhé na papírech.

Proslulým se stal díky  bezpečnému kalamáři – buňátu, který se dokonce dočkal  komerční realizace. Hrdě se k němu hlásil i Karel Čapek, který si ho zakoupil. Tzv. pitevním dmuchadlem, zhotoveným pomocí ústního rozprašovače a laciného doutníku, se vynálezce pokoušel usnadnit práci v nepříliš vlídném prostředí prosektur. Osobně mě nejvíc zaujal Hronův návrh úpravy fekálií do krychlí. Údajně se mělo jednat o keramický obal používaný za účelem odstranění zápachu při desetileté životnosti.

Mistr happeningu

Píše se červen roku 1901 a u městské plynárny v Hradci Králové dochází k nevídané události: profesor Hron zde předvádí svůj slonový balon, respektive jeho menší prototyp – tedy balon ve tvaru slona, kdy koš pro letce měl být umístěn na hřbetě balonu. Přesně jak tomu je u domestikovaných slonů. Bohužel, prezentace skončila neúspěchem, poněvadž na "slonovi" praskl šev.

Jinou tradovanou historkou je, že si Hron během návštěvy světové výstavy v Paříži v tamním archivu přeměřil svůj metr podle originálu.

Stal se předlohou pro Járu Cimrmana

Předpokládám, že z předchozích řádků možná mnohé z vás napadne porovnání se známou postavou Járy Cimrmana. Jde o podobu čistě náhodnou? Nikoli, Ladislav Smoljak ovlivnění Jakubem Hronem přiznal. Určitou inspiraci v Jakubu Hronovi našel též Josef Váchal, Karel Čapek i básník Bohdan Šumavanský – T. R. Field.

Příjemná prohlídka

Péči, aby Jakub Hron neupadl do úplného zapomnění, si dal do vínku Osvětový spolek Jakuba Hrona. Nejprve v jeho rodné obci instaloval pamětní desku a roku 2007 slavnostně otevřel Muzeum Jakuba Hrona Metánovského.

Po příjezdu do vesničky, která leží stranou hlavních tahů, je třeba vyhledat správce expozice – pana Zemana. Poté již zarachotí v bývalé školní budově klíč a následně se můžete plně oddat království metánovského génia, doprovázenému působivým výkladem.

Panely umístěné na stěnách místnosti obsahují fotografie, korespondenci i přehled Hronova díla, ze stropu visí modely Hronových prostorových geometrických tvarů – hranatin, jakými byly ruťáty a kosáty.

Vyzkoušet si můžete ukázky jím navrženého nábytku, k vrcholným kouskům pochopitelně patří plně funkční replika legendárního buňátu.
 
Při závěru návštěvy se vám dostane cti zapsat se do knihy návštěv a svým potomkům můžete zakoupit netradiční pexeso s hronovskými motivy.

Nepřekotitelný kalamář, zvaný buňát

 

Metánov – rodiště géniů

Po seznámení s Jakubem Hronem není nutné mít hned nakvap. Sousední místnost skrývá miniaturní expozici zasvěcenou dalšímu z metánovských rodáků – akademickému malíři Františku Severovi.

Možná si vzpomenete na dokonale propracované ilustrace živočichů (především hmyzu) a rostlin, které jsou nedílnou součástí  stránek četných encyklopedií či vědeckých publikací. Často se ani nechce věřit, že za tolik precizním dílem stály lidské ruce. A zrovna zde se dočkáte rozšifrování záhady. Jeho autorem je právě František Severa. U nás takřka neznámý, v zahraniční obdivovaný a oceňovaný. Metánovská výstava rozhodně učinila krok k nápravě.

Někdejší hostinec – zde Jakub Hron v pozdním věku obýval taneční sál

 

Může se hodit Jak se tam dostat Vesnice Metánov, administrativně součást obce Častrov, se nalézá poněkud bokem veřejné dopravy. Východiskem může být Žirovnice či Kamenice nad Lipou, vsí prochází cyklistická trasa č. 1114. Důležité info Návštěvu muzea je nezbytně nutné si dopředu dohodnout s panem Zemanem – 565 437 145. Po prohlídce ho můžete požádat i o malý bonus, exkurzi do zdejší kaple, vyzdobené rovněž Františkem Severou. A jelikož působí jako zdejší kronikář, možná se i pochlubí svým dílem. Jakub Hron (1840–1921) Narodil se a zemřel v Metánově, pohřben je v sousedním Častrově. Univerzitní vzdělání získal v Praze a ve Vídni, jako gymnaziální profesor působil v Opavě, Jindřichově Hradci a Hradci Králové. Po neúspěšném studiu práv a medicíny se opět vrátil do Metánova, kde zabydlel taneční sál hostince svého strýce. Vlastním nákladem tu vysázel alej, pojmenovanou Hronovka, bohužel žádný ze stromů se do dnešních dnů nezachoval. Výkladový slovníček Tučným písmem jsou znázorněny autentické Hronovy výrazy. Přinášíme malý slovníček. Hronoid – Hronův klobouk přizpůsobený vlivu atmosferického tlaku na lebku, opatřený okapem Bufy – Hronovy boty opatřené podešví o výši dané průměrnou výškou bláta na tehdejších cestách a úhrnem srážek Českomoravská krabatina – Českomoravská vrchovina Hovník – Hronova originální pohovka Libomudrun - filozof Čujba - myšlení Buňát – název kalamáře odvozený od jeho tvaru vyplývajícího ze šestiúhelníku včelí plástve, dříve označovaného jako buňka Tipy na výlety v okolí Cestu do Metánova doporučuji skloubit s návštěvou žirovnického zámku, kde je umístěna unikátní expozice perleťářství. Z opačné strany vás přivítá Kamenice nad Lipou s malebným zámkem a nádherným zámeckým parkem, proslulým díky symbolu města, takřka tisícileté lípě, které vděčí za část svého názvu. Místní muzeum také opatruje předměty spojené s osobností Jakuba Hrona. Podklady a užitečné webové stránky V příspěvku užito podkladů z následujících publikací Vladimír Borecký: Zrcadlo obzvláštního (z našich mašíblů), Praha, Hynek,1999 Vladimír Borecký: Legenda o Hronu, Praha, Gutenberg, 2007 Webové stránky Osvětového spolku Jakuba Hrona: www.osjh.cz Obec Častrov: www.castrov.cz

Autoři: iDNES.cz , Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/otec-jary-cimrmana-vymyslel-bunat-hovnik-i-hronoid-f8n-/tipy-na-vylet.aspx?c=A080910_110103_igcechy_tom

V Metánově bylo slavnostně otevřeno muzeum Kabinet Jakuba Hrona a Expozice výtvarných děl Františka Severy. Dále byla uvedena na knižní trh publikce o JHM Legenda o Hronu. Obci byl při té příležitosti předán krajský prapor kraje Vysočina. Ing. Jana Houšková, starostka